Fakta jsou následující : v roce 2004 jsme poblíž Kozákova vysázeli na1 ha jabloňový sad. Hned od počátku jsme měli jasno v jedné věci – hospodařit budeme ekologicky. Toto rozhodnutí pro nás bylo naprosto přirozené. Nevedl nás k tomu ani boom všeho „zeleného“ ani nejsme žádní fanatičtí ekologové, naším heslem pouze je „v přirozenosti je krása“ nebo chcete-li „selský rozum má něco do sebe“. Nikdy jsme se ekologickou problematikou nezabývali na odborné úrovni, pouze jsme byli od malička vedeni k tomu, že člověk není pánem tvorstva, že se od přírody můžeme stále učit, ničemu živému se neubližuje apod…Vše se ale odehrávalo spíše na úrovni sledování přírodopisných dokumentů , procházek do přírody, nošení domů všeho zraněného. Ke zlomu došlo ve chvíli, kdy se nám narodily děti. Teprve tehdy jsme začali o věcech více přemýšlet. Začalo se nám příčit dávat našim dětem jablka, která vypadají jako svoje vlastní klony, což alespoň nám připadá přinejmenším trochu podezřelé. Nechtěli jsme jim dávat ani jahody v lednu, mimo jiné jsme se obávali, že naše děti možná budou tušit jak má jahoda vypadat, ale určitě by se nikdy nedozvěděli jak má chutnat. A takovýchto a podobných příkladů existuje nespočet. A nejedná se pouze o ovoce nebo zeleninu, nepřipadá nám ani normální převážet potraviny přes půlku planety a v mnoha případech i tam a zase zpátky. O podmínkách, v kterých se chovají některá hospodářská zvířata nemluvě. Občerstvení to je sice rychlé, ale za jakou cenu ?? Krátce řečeno,došli jsme k závěru, že „něco shnilého je v království dánském“ a proto volba ekologického zemědělství byla z tohoto pohledu pro nás logickou volbou.
Takže zpátky k našemu hospodaření. Dlužno přiznat, že začátky nebyly vždy jednoduché o čemž svědčí i ne úplně prázdné desky nazvané „naše velké prohry“. Hned první zimy pro nás byly sice poučné, ale také dost náročné. Při vysazování stromků jsme sice z pletiva vyrobily přes 400 košů na kořeny a každý kmínek omotali dalším kusem pletiva, ale přesto se naše snaha minula účinkem. V zimě bylo hodně sněhu a myši ( a další zubatá havěť ) běhala po vršcích zmrzlých závějí.
Po odtátí sněhu náš sad vypadal takto, ale mnohem častěji takto :-(
I přes upřímnou i když trochu naivní snahu zachránit co se dá, jsme nakonec museli stejně více jak 1/3 sadu znovu vysadit. Od té doby naštěstí sice nelze říci, že vše okolo jabloní probíhá bez problémů, ale následky už alespoň nejsou tak katastrofální. Dá se dokonce říci, že když přírodní podmínky jen trochu dovolí, snaží se nám jablůňky dělat už jenom radost.
Jakmile jsme se tedy oklepali ze začátků sadaření, pustili jsme se s optimismem nám vlastním do pěstování zeleniny, v této oblasti jsou již výsledky mnohem méně vyrovnané a kolísají od naprostého fiaska k velmi slušným až výborným výsledkům. Například se domníváme, že jen málo zahradníků ( zelinářů ) je schopno vysadit cibuli, takovým způsobem aby ji po několika měsících vytáhlo ze země v naprosto shodné velikosti a kvalitě ! Neříkáme množství ! Chvíli jsme přemýšleli o tom, že si toto naše know-how necháme patentovat jako nový způsob uskladnění „cibule sazečky“, ale vzhledem k výše zmíněným ztrátám jsme od toho nakonec upustili… Naopak můžeme skromně přiznat, že velice hezkou úrodu máme od počátku například u česneku a Hokkaida. Pěstování Vysockého zelí každým rokem ladíme a výsledky se kupodivu také dostavují . Pěkné a chutné jsme měli do loňského podzimu i jahody, ale tuto zimu nás přišli navštívit srnky, takže tam se náš nadějný rozvoj trochu přibrzdil, ale nějaké jahody budou určitě i letos.
Na závěr našeho hodnocení jsme si nechali brambory, z výše napsaného asi nikoho nepřekvapí, že brambory máme od začátku opravdu velmi slušné ;-). Asi přece jen platí na každém šprochu pravdy trochu.